Obchodní právo | Digitalizace | Umělá inteligence
Umělá inteligence se stává běžným nástrojem podnikatelské praxe. Pomáhá připravovat obchodní nabídky, vyhodnocovat zákaznické požadavky, vytvářet smluvní dokumentaci nebo automatizovat komunikaci. Její využívání však otevírá otázku, kterou podnikatelé často přehlížejí: Kdo ponese právní odpovědnost, pokud umělá inteligence udělá chybu?
Evropské nařízení o umělé inteligenci, známé jako AI Act, vytváří regulatorní rámec pro vývoj a využívání AI systémů. Samo však neposkytuje univerzální odpověď na otázku soukromoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou jejich použitím.
Tu je nutné hledat také v občanském zákoníku, smluvních ujednáních a dalších právních předpisech.
1. Může se podnikatel zbavit odpovědnosti tím, že rozhodovala AI?
Představme si situaci, kdy společnost využívá umělou inteligenci k automatizovanému zpracování objednávek. Systém zákazníkovi poskytne nesprávnou informaci o ceně nebo dostupnosti zboží, případně vygeneruje chybnou obchodní nabídku.
Může podnikatel namítat, že chybu nezpůsobil on, ale použitý algoritmus?
Samotná skutečnost, že určitý výstup vytvořila umělá inteligence, podnikatele odpovědnosti automaticky nezbavuje.
AI systém nemá vlastní právní osobnost a není samostatným nositelem práv a povinností. Právní následky jeho využívání je proto nutné posuzovat ve vztahu ke konkrétním fyzickým nebo právnickým osobám.
Rozhodující bude zejména povaha smluvního vztahu, obsah příslušných povinností a okolnosti vzniku škody.
2. Odpovědnost za nesprávné informace a smluvní dokumentaci
Zvláštní pozornost si zaslouží využívání generativní umělé inteligence při přípravě smluv, obchodních podmínek a dalších právně významných dokumentů.
AI může vytvořit text, který působí přesvědčivě a odborně, avšak obsahuje neplatná ustanovení, neexistující právní předpisy nebo nesprávné odkazy na judikaturu.
Pokud podnikatel takový dokument bez kontroly použije, mohou vzniknout významné právní komplikace.
V případě porušení smluvní povinnosti přichází v úvahu odpovědnost podle § 2913 občanského zákoníku. Podle konkrétních okolností mohou být relevantní také ustanovení o předsmluvní odpovědnosti nebo obecné deliktní odpovědnosti.
Využití AI při přípravě dokumentu tedy nenahrazuje odpovědnost za jeho obsah.
3. Kdo odpovídá za škodu – uživatel, dodavatel, nebo vývojář?
Odpovědnost nemusí vždy dopadat pouze na podnikatele, který AI systém používá.
V konkrétním případě může být nezbytné posoudit také odpovědnost dodavatele softwarového řešení, jeho poskytovatele nebo dalších subjektů zapojených do dodavatelského řetězce.
Významnou roli zde hraje smluvní dokumentace.
Podnikatelé by měli věnovat pozornost zejména ustanovením o garantované funkčnosti systému, rozsahu poskytovaných služeb, odpovědnosti za vady, náhradě škody a případnému omezení odpovědnosti.
Důležité je rovněž vyjasnit, kdo odpovídá za aktualizace, bezpečnost a správnost vstupních údajů.
Nelze přitom předpokládat, že každé smluvní omezení odpovědnosti bude bez dalšího platné a účinné. Je nutné respektovat zákonné limity, zejména § 2898 občanského zákoníku.
4. Jakou roli hraje AI Act?
AI Act stanoví povinnosti související s vývojem, uváděním na trh a používáním AI systémů. Jeho požadavky se liší podle charakteru systému a postavení jednotlivých subjektů.
Vedle požadavků transparentnosti upravuje například pravidla pro vysoce rizikové AI systémy, lidský dohled, dokumentaci a řízení rizik.
Porušení těchto povinností může mít veřejnoprávní důsledky v podobě správních sankcí.
Současně může být relevantní také při posuzování soukromoprávní odpovědnosti, například při hodnocení toho, zda určitý subjekt dodržel požadovaný standard péče.
Je však nezbytné rozlišovat mezi porušením regulatorní povinnosti a vznikem nároku na náhradu škody. Ne každé porušení AI Actu automaticky zakládá občanskoprávní odpovědnost.
5. Jak mohou podnikatelé předcházet právním rizikům?
Podnikatelé by měli přistupovat k využívání AI obdobně jako k jiným významným technologickým a organizačním změnám.
Za zásadní lze považovat zejména:
- prověření smluvních podmínek dodavatelů AI systémů;
- nastavení interních pravidel pro jejich používání;
- zavedení přiměřené lidské kontroly právně významných výstupů;
- určení odpovědných osob a kontrolních mechanismů;
- zajištění ochrany důvěrných informací a osobních údajů;
- průběžné vyhodnocování regulatorních a smluvních rizik.
Rozsah těchto opatření by měl odpovídat povaze podnikání a konkrétním způsobům využívání umělé inteligence.
6. Umělá inteligence mění způsob podnikání, nikoliv základní principy právní odpovědnosti
Umělá inteligence přináší podnikatelům nové možnosti, ale současně vytváří situace, s nimiž tradiční smluvní dokumentace nemusí dostatečně počítat.
Za důležité proto považuji, aby se právní pozornost nesoustředila pouze na plnění regulatorních požadavků AI Actu, ale také na smluvní nastavení odpovědnosti mezi jednotlivými subjekty, které se na využívání AI podílejí.
Právě zde se bude stále výrazněji projevovat propojení technologického vývoje a závazkového práva.
Podnikatelé by neměli čekat až na okamžik, kdy nesprávný výstup AI způsobí konkrétní škodu. Včasné nastavení smluvních a organizačních pravidel může řadě sporů předejít.
Právní poradenství pro podnikatele
Advokátní kancelář Boháčková Švábová poskytuje právní služby v oblasti obchodního a trestního práva, včetně právních otázek spojených s digitalizací podnikání.
Článek má obecný informační charakter a nenahrazuje individuální právní poradenství.
